Štěně od manželů Panákových
Tak to jsem já v den mého loučení s psí rodinou...
Tentokrát ležím u nohou Alence... Až vyrostu, lehnu k nohám nějaké pěkné fence...
Všechno roztrháme, rozcupujeme...
Bráška se necítí a jde k Radkovi. Já se cítím..., tak jdu k Alence!
Radek a můj táta
Nevím, nevím..., Zdá se, že táta nezývá, ale VYZÝVÁ..!
Jo..! Nemýlil jsem se ! Asi by chtěl TRHAT..!
To my jsme větší kavalíři..! Když už máme vše rozthané, tak se dáme do sebe a rveme a rveme a rveme..!
Nemáte tu ještě něco na trhání..?!
Jóóó... To je ono..! Trhat si mohu třeba i svůj nebo tvůj ocásek, že..?
Čertíku, jsi pěknej, ale já jsem hezčí..!
Já chci... Jáchci.. A já chci také...!